Atmosféra na tureckých stadionech je neuvěřitelná, v Turecku bych chtěl zůstat, říká Filip Novák

Foto: Milan Kammermayer

Filip Novák je český reprezentant, který ve své profesionální kariéře prošel Zlínem, Jabloncem, Midtjyllandem a od ledna 2018 hájí barvy tureckého Trabzonsporu. Právě na poslední dvě angažmá jsem se ho zeptal.

Rok předtím, než jste přestoupil do Midtjyllandu, jej koupil Angličan Matt Benham, který je znám využíváním moderních technologií. Jak to v klubu vypadalo?

"On zbohatl díky tomu, že založil společnost, která se specializuje na sportovní sázení. Nejprve koupil Brentford a chvíli na to i Midtjylland. My jsme dokonce byli i na exkurzi v jeho firmě a musím říct, že je to neuvěřitelný. Všichni ti analytici jsou mladí kluci, fanatici, co sledují zápasy a analyzují hráče, kteří se tak přidávají do databáze a na základě toho se vybírají posily do Brentfordu a Midtjyllandu. Oni zároveň na ty zápasy i sází.

Benham koupil Midtjylland v létě 2014 a hned v následující sezóně vyhráli titul a kvalifikovali se do předkola LM. Tam sice neuspěli, ale šli ještě do předkola EL. A k tomu se váže taková pikantnost. Oni hráli proti Southamptonu ve stejný den jako my s Jabloncem proti Ajaxu. Zatímco nám to bohužel nevyšlo a nepostoupili jsme, Midtjylland vyhrál a do skupiny EL se kvalifikoval. No a já už týden před tímto zápasem podepsal smlouvu v Dánsku, ale oficiálně to bylo oznámeno až den po tomto zápase. Já tedy v dresu Jablonce vypadl v předkole, ale přesto jsem si v té sezoně EL zahrál. (smích) Postoupili jsme dokonce ze skupiny a následně se utkali s Manchesterem United, což se nepoštěstí každému. Byl to neskutečný zážitek.

No a co se týče fungování uvnitř klubu, tak ten je znám tím, že klade důraz na standardní situace. Na to byl specialista tehdejší asistent Brian Priske, který je nyní hlavním koučem. Nikde jinde jsem nezažil, že by se standardkama tolik zabývalo - dělaly se detailní analýzy, všechno bylo dopodrobna zpracováno. Dávali jsme díky tomu strašně moc branek a to nám pomohlo k zisku titulu.

Trénovalo se to tak dvakrát do týdne, vždycky jenom pár vybraných hráčů a my už věděli, kam se máme rozběhnout. Důležité je mít hráče, který to dokáže kopnout, a pak už je to vlastně “jenom” o tom si naběhnout. U nás to zahrával Jakob Poulsen, který měl neuvěřitelnou kopací techniku a dokázal to kopnout tam, kam bylo potřeba.

Stejně tak to bylo i s dlouhými auty. Zleva jsem to házel já a ve vápně jsme měli vysoký hráče, kteří z toho byli schopni dávat góly. Po čase je začal z obou stran házet stoper Kian Hansen a já se přesunul do vápna. Dvakrát přijel i Angličan Rory Delap, co hrával ve Stoke a byl známý svými dlouhými auty - je zapsán dokonce i v Guinessově knize rekordů, a učil nás, jak to správně házet.

Měli jsme analytika celkově na standardky a byl tam i člověk, který se zabýval přímo kopací technikou, ale toho navštěvovali ti, kteří standardky zahrávali.

V klubu byl i psycholog, který pro nás byl k dispozici každý den a kdykoliv jsme si potřebovali o něčem popovídat. Já ho nenavštěvoval, ale vím o tom, že hodně spoluhráčů ano.

Měli jsme tam lidi v podstatě na všechno. Oproti Česku, ze kterého jsem do Dánska odcházel, obrovský rozdíl. Zjistil jsem, že ten fotbal je i o něčem jiným a oni se mu daleko více věnují - hlavně tito specializovaní trenéři, kteří pomáhají i mladším hráčům."

Nedávno odešel do Genku útočník Paul Onuachu, se kterým jste hrával.

"Čekal jsem, že půjde někam výš. Znám ho dobře a vím, že se kolem něj vždy motaly kluby z Bundesligy, ale jako mezikrok je Belgie super, navíc se mu zatím daří a góly dává. On je strašně vysokej, takovej Peter Crouch, ale techničtější. Dává hodně branek hlavou a v hlavičkových soubojích je výbornej."

Jak se v Dánsku žije?

"Je tam draho. (smích) Já bydlel v Herningu, kde žije jenom nějakých 50 tisíc lidí, takže to bylo spíše jenom městečko, nic velkého. Bylo to takové poklidnější, měl jsem vlastní barák a bylo to skoro jako na vesnici. Lidi jsou spíše chladnější, což je oproti Turecku velký rozdíl. "

V Midtjyllandu jste se potkal i s Rafaelem van der Vaartem...

"S Rafou jsem býval, před venkovními zápasy a na soustředění, dokonce na pokoji (smích). Jsem rád, že ho znám. Je to obrovskej fotbalista, legenda."

Jak se liší zázemí Midtyjllandu s tím, které má k dispozici Trabzonspor?

"V Trabzonu máme okolo sebe neskutečný servis - máme snad 8 masérů, takže člověk ani nemusí na masáž čekat a v podstatě vždy se někdo volný najde. Ale že by se tam tak dbalo na maličkosti, třeba u těch standardek, jako v Midtyjllandu, to ne."

Dostáváte třeba od analytiků videa se sestřihem vašich soupeřů?

"V Midtjyllandu i nyní v Trabzonu dostáváme před zápasem videa s hráči, kteří na nás budou hrát, takže já většinou pravého obránce a záložníka. Taky dostávám skoro hned po zápase, třeba do 2 hodin, sestřih mého výkonu. V Česku jsme, v době, kdy jsem tady hrál, nic takového nedostávali, možná už je to teď jinak. Každopádně v Česku se skoro všichni znají a ví, jak kdo hraje, takže to asi ani není úplně potřeba. I já už teď v Turecku ty hráče znám a na ta videa jsem koukal hlavně ze začátku mého působení, to mi hodně pomohlo. Teď se na ně třeba podívám, ale zjistím, že už toho hráče znám, tak to nepotřebuji. Dívám se na to hlavně u těch, které neznám, ale dost toho člověk odhadne už podle prvních dotyků s míčem."

O Turecku je známo, že na stadionech panuje fantastická atmosféra. Jaké to je?

"To se ani nedá popsat slovy. To musí člověk zažít. Je to neuvěřitelný a strašně mě to v zápase nabudí. Kdyby takhle někdo fandil v Česku, tak se na něj ostatní dívají a říkají si, co je to za blázna, ale v Turecku je to normální. Je to jejich mentalita, jsou to fanatici. Každý zápas je pro ně vrchol týdne. Trabzonspor má navíc jednu z největších fanouškovských základen v celém Turecku. Na venkovní zápasy je náš sektor plný, doma chodí 40 tisíc lidí. Nedávno jsme hráli s Alanyasporem, což není nejatraktivnější tým v lize, ale přesto bylo skoro vyprodáno."

A co turecká liga?

"Letos je strašně vyrovnaná. Mezi prvním a osmým je rozdíl tří bodů. Týmy, které hrají evropské poháry, ztrací, protože hráči jsou unavenější. Pociťoval jsem to i na sobě. My jsme navíc moc netočili sestavu, snad až teď, když jsme de facto přišli o šanci na postup, se rozhodl trenér dát šanci dalším hráčům a nám dal volno, abysme byli před zápasem s Alanyasporem čerstvější a vyplatilo se to. Vyhráli jsme,  a to jsme hráli od 25. minuty v deseti."

Turecká liga patří k nejstarším v Evropě...

"To je, ale je v ní plno hvězd, působí tady Adebayor, Robinho, Nzonzi, Clichy, Škrtěl a další, z nichž někteří jsou sice trochu za zenitem, ale v noze to furt mají a když chtějí, tak jsou jinde než ostatní. U nás jsou například Sturridge a Obi Mikel, se kterýma občas zajdu po tréninku na kafe. Jsou to super kluci, na nic si nehrajou."

Co "specifická česká kabina"? Je na tom něco?

"Je. Super by bylo mít takovou "českou kabinu" v zahraničí, ale takové to nikde nikdy nebude. Člověk se nedokáže bavit na stejné bázi, se stejným humorem, v angličtině jako v češtině. Český humor je dost specifickej a jsem vždycky rád, když můžu přijet na repre a připomenout si to. Často i v tom Turecku bývá sranda, ale ta "česká kabina" je fakt specifická.

Proti internacionalizaci nic nemám. Je to vždycky o lidech, osobě trenéra. Máme v týmu hodně cizinců, ale všichni jsou v pohodě, nikdo není problémovej, držíme pospolu a funguje to. V dnešní době ani skoro není možné, aby byl top klub tvořen pouze domácími hráči, to má akorát tak Athletic Bilbao. Je dobré v týmu cizince mít, oni přinesou něco navíc. To potřebujeme i v Česku. Jak my v cizině dáváme něco z nás, tak bysme si zároveň měli brát potom doma z těch cizinců, co sem přichází."

Jaký je v Turecku život?

"Trabzon leží na pobřeží Černého moře, je tam výborné počasí a pohodový život. Když to porovnám, tak mám blíž k Turecku než Dánsku. Je to obrovský rozdíl oproti Česku i Dánsku. Je to taková divočina. Jsou tam často jiná pravidla a člověk na to není od nás zvyklý, například doprava je strašnej blázinec - nebliká se, neustále se troubí a podobně. Naštěstí jsem zatím žádnou nehodu neměl. Lidi jsou ale fajn, hodně horkokrevní, přátelští a já je mám strašně rád. Musím říct, že jsem tam asi nejspokojenější, co jsem zatím ve své zahraniční kariéře byl."

Co vy a jazyky?

"V Dánsku jsme mluvili první sezonu anglicky, ale ve druhé už bylo všechno v dánštině a trenér vyžadoval, abysme se učili dánsky. Mám základy a furt sleduju kluky z Dánska i klub, taky si občas něco přečtu, takže docela rozumím, i když ne úplně všemu. Ale už teď umím více turecky než dánsky. V Turecku máme překladatele, který překládá pokyny do angličtiny a španělštiny, protože hlavní trenér je Turek a anglicky moc neumí. Jihoameričani zase neumí moc anglicky, tak pro ně to překládá do španělštiny. Já jsem si vzal i nějaké hodiny turečtiny, abych se lépe adaptoval a chci se turecky naučit."

V létě 2020 vám končí smlouva. Co plánujete dál?

"Momentálně se řeší nová a rád bych zůstal v Trazonsporu. Hraju v podstatě každý zápas, jsem tam spokojen, ale uvidíme, jak to dopadne."

Chtěl byste se někdy vrátit do Česka?

"Na to zatím nemyslím. Chtěl bych ještě zůstat v cizině. Nevadilo by mi ani ukončit kariéru v Turecku. Až kariéru ukončím, tak by mě asi bavilo dělat do fotbalu, třeba agent. I proto se učím turečtinu, abych to měl případně snazší. Uvědomuju, že čím víc jazyků budu umět, tím líp. Vím, že máme jako fotbalisti hodně volného času, tak je důležitý ho dobře využít."

Když jste v létě dostali v Evropské lize Spartu, po internetu začala kolovat tato starší fotka...

"To hrála zrovna Sparta proti Plzni a můj největší kamarád je Martin Pospíšil, který hrál v Plzni. My jsme spolu působili v Jablonci a on si vzal plzeňskej dres a já sparťanskej, kterej jsem dostal od Davida Lafaty, tak jsme se jenom vsadili, kdo jak bude hrát a vyfotili jsme se. (smích) Ale po tom, co jsme vyřadili Spartu, mi psalo hodně naštvaných sparťanů a zároveň mi psali i potěšení slávisti. (smích)"