Vaclík: Schickyho si ve Španělsku dokážu představit, Souček by měl odejít

Tomáš Vaclík nedávno oslavil třicáté narozeniny a prožívá povedené období své kariéry. Vyhrál cenu pro nejlepšího českého fotbalistu roku 2018 i Zlatý míč ČR a odchytal svou první sezonu za Sevillu, jeden z nejlepších klubů ve Španělsku. “Ze začátku jsme buď dali gól z první šance, nebo já jsem jejich první příležitost chytil. Pak se to otočilo, že soupeř z první možnosti gól dal, ale my ne,” vysvětluje výsledkový propad týmu. Vaclík se Sevillou nakonec ukořistil v lize "až" šesté místo a v Evropské lize skončil jeho tým na kopačkách Slavie.

Jak probíhala jednání o přestupu do Sevilly?

„Byl jsem na dovolené v Turecku a volal mi David (Nehoda, agent Tomáše Vaclíka, pozn. aut.), že jsem v Seville na nějakém užším seznamu, tak jsem mu říkal, že to prostě musí zařídit! Ale celé to bylo trochu složitější. V Basileji mi v březnu řekli, že mě nepustí za žádnou cenu, protože přivedou Jonase Omlina a je plán, že tam se mnou bude rok, pak začne chytat a já budu moct odejít až nadcházející léto. Ale přišla Sevilla a oni pochopili, že by pro mě už asi nemuselo nic lepšího přijít, a poté to bylo relativně rychlé. Vrátil jsem se z dovolené, začal jsem přípravu a nějaký třetí den jsem odjížděl podepsat Seville.“

Byl jste nervózní, když jste začínal chytat v novém působišti?

„Ani ne, hrozně mi pomohlo, že jsme hráli předkola Evropské ligy. Chytal jsem první zápas s Újpestí, Sergio (Rico, pozn. aut.) chytal venku, a před domácím zápasem s Vilniusem odešel do Fulhamu. Další zápas pak byl superpohár s Barcelonou, takže jsem si říkal, že když jsem už přežil tohle...(smích)“

Jak na vás působí stadion Ramón Sánchez Pizjuán?

„Tribuny jsou blízko hrací plochy a hodně dělá červeno-bílá barva stadionu. Z venku je rekonstruovaný, ale na zázemí je poznat, že už je starší. Fanoušci dokáží vytvořit skvělou atmosféru. Na velkých zápasech je to neuvěřitelné. Pro ně tu strašně znamená i ta Evropská liga.“

Je velký rozdíl v úrovni tréninku v zemích, ve kterých jste působil?

„Ve Švýcarsku je to podobné jako v Česku, ale ve Španělsku je všechno ještě o něco intenzivnější, kvalitnější. Hodně se pracuje s míčem, řeší se technika. Naopak v Česku se na taktiku dbá více. S Pablem Machínem se tým učil nový systém a rozestavení 3-5-2/3-4-3, furt se útočilo. Když se nám zranili záložníci, tak se to trochu změnilo.“

Na začátku prosince jste byli první, nakonec jste postoupili „pouze“ do Evropské ligy. Co se pokazilo?

„Ze začátku jsme buď z první šance dali gól, nebo já jsem jejich první příležitost chytil. Měli jsme třeba čtyři šance a dali tři branky. Na Levante jsme vystřelili 7x na bránu a dali jsme šest gólů, mezi tím jsem chytil penaltu a 11 střel. Ten zápas jsme nakonec vyhráli 6:2! To samé jsme měli s Olomoucí, která měla asi šest šancí, ale nedala nám gól. My v Olomouci vystřelili jednou na bránu a dali jsme gól. Pak se to otočilo, že týmy z první možnosti dali gól, ale my ne. Navíc my máme spíše malé hráče a když jsme přijeli ven, například Eibar, Getafe, tak jsme měli s jejich fyzickým fotbalem problémy.“

Co se změnilo s příchodem nového trenéra Joaquína Caparróse?

„Změnilo se rozestavení na 4-4-2, začalo se hrát více defenzivně, ve středu zálohy hrají spíše defenzivnější hráči - Roque Mesa, Ibrahim Amadou, Maxime Gonalons, to je neuvěřitelně talentovaný a šikovný hráč, když je zdravý (v letošní sezóně odehrál pro zranění pouze 13 utkání, pozn. aut.). Pod Machínem se hrálo na tři stopery, na krajích byl vpravo Jesús Navas, nalevo Sergio Escudero. Éver Banega hrál střed zálohy, ale byl problém, že když jsme nedávali góly, tak jsme bránili jenom ve třech a když nám dali gól z první šance, tak to pak bylo těžké zvrátit. Joaquín Caparrós je impulsivní a má kolem sebe auru. Dokáže tým strhnout.“

Jaký je Éver Banega? V letošní sezoně vyfasoval 17 žlutých karet a 2 červené...

„Na hřišti je divočák, ale v kabině je v pohodě.“

Co na vás ve Španělsku udělalo největší dojem?

„Jak je soutěž kvalitní a dlouhá. To je pro mě ta největší změna. Psali jsme tuhle blog, kolik jsme toho za sezonu nacestovali. Lidé si neuvědomují, že naše práce není jenom těch 90 minut na hřišti, ale počítá se do toho neustálý dril, cestování a tak dále.“

Kdyby se chtěl nějaký fanoušek podívat do Španělska, jaký stadion, vyjma Sevilly, Barcelony a Realu, byste mu doporučil navštívit?

„Hrozně se mi líbila Wanda Metropolitano, stadion Atleticu Madrid, kterej je krásnej! Osobně se mi atmosféra líbila nejvíc na novém San Mamés, kde hraje Athletic Bilbao.“

Dokážete si představit, že by se nějaký Čech mohl momentálně prosadit ve španělské lize?

„(Zamyslí se) Schickyho (Patrik Schick, pozn.aut.) si dokážu představit, ten je výborně technicky vybavenej.“

Co třeba Adam Hložek?

„Ten je skvělej. Fyzicky je nachystaný výborně. My tady máme Bryana Gila, kterému je 18 a prodají ho za bambilión“

V Anglii působí tři mladí čeští brankáři, dokážete si představit, že byste v jejich věku odešel do akademie top klubu?

„Těžko říct, já tuhle nabídku nikdy neměl, ale zažil jsem, když odcházel Jindra Staněk do Evertonu a dnes je v Budějovicích… Zažil jsem Honzu Šebka, který byl v Chelsea a teď už fotbal nehraje. Když je někdo v Manchesteru United, tak je podle mě hrozně složitý se prokousat nahoru.“

Kdo je podle vás momentálně nejlepší brankář?

„To je složité. Každý má něco jiného – Ederson je extrémně dobrej v rozehrávce. Oblak je zase světová extratřída na čáře. Ter Stegen měl horší začátek, ale teď je fantastický. Když nad tím přemýšlím, tak mě vlastně ovlivnil i jeho přestup do Barcelony, protože ho v Gladbachu nahradil Yann Sommer, kterého jsem zase já vystřídal v Basileji.“

Takovým prvním moderním brankářem, co se týče hry nohama, byl asi Manuel Neuer, ne?

„Neuer byl takový první sweeper keeper, který lítal mimo vápno, ale prvním, kdo hrál dobře nohou, byl Victor Valdés. Hlavně kvůli tomu, že působil v Barceloně pod Pepem Guardiolou, který to od něj vyžadoval. Vždycky to musí vzejít od manažera, protože je blbý, když mu v kabině řekne, aby tak hrál, ale když udělá chybu v rozehrávce, tak pak na tiskovce řekne, že to je chyba brankáře. Manažer musí přijít a říct mu: Ok, chci to po tobě. Uděláš chybu, nic se nestane. A přijde na tiskovku a obhájí ho. Ne, aby to vypadalo, jako když gólman udělá kvůli taktickému plánu udělá chybu, trenér přijde na tiskovku a hodí celou vinu na něj. To je prostě špatně!“

Máte raději, když rozehráváte na krátko, nebo když můžete míč nakopnout?

„Záleží, jak kdy. Vždy tak musí hrát celý tým, aby měl ten brankář vždy více možností pro přihrávku, jako je tomu například v Manchesteru City. Problém je, když chce hrát třeba jenom brankář nebo stoper, ale nepřijde střední záložník.“

Když to vztáhneme na české prostředí, neměli už být takový Souček a Krmenčík dávno pryč?

„Měli, to samé měl jít Hušby (Hušbauer) pryč, když jsme vyhráli ten titul. To je můj názor, Krmenda (Krmenčík) měl odejít loni v létě, Suk (Souček) musí podle mě odejít teď.

Proč je tak málo Čechů v zahraničí?

„Sparta i Slavia mají teď takové finanční možnosti, že nemusí hráče prodávat za každou cenu. Myslím, že je ale velký rozdíl hrát českou ligu nebo poté nějakou top ligu, a pak je to na těch hráčích vidět. Na druhou stranu chápu, že když Sukovi dorovnají finanční podmínky, který by mu nabídl jiný tým, tak může žít v Praze, doma. Je těžké odcházet. Například Rusové také moc neodchází a většina z nich zůstává v ruské lize.“

Co si myslíte o nadstavbě v české lize?

„Já si myslím, že je to dobrý. Třeba v té skupině o záchranu je to mnohem zajímavější. Zrovna včera jsem se na to díval. Teď se to v mistrovské části sešlo tak, že ty rozestupy byly větší. Ale to je vina základní části. Za to přece nadstavba nemůže. Říkalo se, že se to udělalo kvůli divákům, ti ale nechodí... Kryje se to navíc s hokejovým mistrovstvím světa, což se vlastně bude krýt každý rok. Možná je to prostě o zvyku. Uvidíme, ale já jsem jednoznačně pro!“

Čím se bavíte kromě fotbalu?

„Snažím se trávit čas s holkama (manželka, dcera, pozn. aut.). Snažím se učit španělsky, číst knihy.“

Jaké knížky máte rád?

„Mám hodně rád Dana Browna. Chytlo mě to, když byla Šifra (mistra Leonarda), to byl boom. Pak jsem od něj přečetl vše ostatní. Teď, když hodně cestuju, jsem přišel na chuť Netflixu. Viděl jsem například House of Cards, Hru o Trůny. Ostatně kus se natáčel i tady v Seville.

Jak se vyrovnáváte se sociálními sítěmi? Čtete nějaké diskuze?

„Čtu, když mě někdo označí na Twitteru nebo tak, ale že bych vyhledával svoje jméno, to vážně ne. Naopak se snažím sám lidem na sociálních sítích nabídnout nějaké zajímavé věci. Líbilo se mi, když byly skvělé ohlasy na ten blog o tom, kolik jsme toho nacestovali.  

Myslíte už teď nějak na budoucnost po fotbale?

„Přemýšlím, ale nemám zatím žádnou konkrétní představu. Momentálně jsem nastavený tak, že bych asi nechtěl trénovat a absolvovat to celé znovu. Lákalo by mě možná se s někým spojit a udělat brankářský koncept jako mají ve Švýcarsku.“

Jak to tam funguje?

„Zastřešil to jeden trenér a vymysleli spolu s jedním jeho kolegou systém vzdělávání, podle kterého se učí brankáři po celém Švýcarsku. Když se podíváte, jak chytá Bürki (Dortmund), Sommer (Gladbach), Mvogo (Lipsko), je to podobný styl. I Jonas Omlin, který přišel po mně do Basileje, se v Luzernu učil stejné věci jako já v Basileji.“

Dovedl jste si před pár lety představit, že někdy vyhrajete anketu o nejlepšího českého fotbalistu?

„Ne, vůbec (smích). Byl jsem z toho naměkko.“

Zbytek interview, které jsme připravili s Michaelem Durčákem, včetně příběhu dosavadní kariéry Tomáše Vaclíka, si můžete přečíst v nejnovějším čísle magazínu Reportér, nebo online tady.