Zeptejte se Pavla Vrby, Václava Jílka, nebo si přečtěte
tento článek.
Když Sparta v devátém kole na Letné porazila Liberec
4:1, zdálo se, že se tým konečně sehrává a začíná naplňovat svůj potenciál. Opak
byl ale pravdou, od té doby Sparta hrála v lize dva zápasy a oba prohrála
shodně 0:1. Nutno ovšem podotknouti, že oba byly hrány na hřištích soupeřů, což
je dlouhodobá sparťanská slabina. Plzeň i Olomouc Spartu takticky předčily. Oba
zápasy měly mnoho společného. Zápas Plzně se Spartou jsem rozebíral již dříve.
Níže se pokusím popsat konkrétní důvody vedoucí k prohrám
Sparty.
Napadání rozehrávky, těsné bránění a dostupování
Plzeň i Olomouc napadaly rozehrávku Sparty, takže stopeři
Uroš Radakovič a Semih Kaya, popřípadě Costa Nhamoinesu, a brankář Florin Nita
neměli čas a prostor na postupnou rozehrávku. U Plzně napadal hlavně útočník Michael
Krmenčík, ke kterému se přidával ofenzivní záložník Hořava, často následován Jany
Kopicem a Kovaříkem. U Olomouce, která hrála v rozestavení 4-1-4-1, to byl
hrotový útočník Martin Nešpor, nejčastěji doplňován středním záložníkem Jakubem
Plškem. Olomouc tak přecházela v rozestavení 4-4-2. Sigma měla úlohu
usnadněnou absencí Nicolae Stancia, který si odpykával trest za červenou kartu.
Do vstřeleného gólu napadali olomoučtí hráči vysoko a sparťanští stopeři byli
donuceni k nákopům, které často končily na hlavách dobře hrajících
olomouckých stoperů Jemelky se Štěrbou, kteří velmi dobře hlídali Josefa Šurala
s Benjaminem Tettehem.
Kromě toho vznikala mezi stopery a zbytkem týmu velká
mezera, která zákonitě vyústila v nákop hostí a následnou ztrátu míče.
Když už se hráčům Sparty podařilo překonat prvotní linii
napadání, nejčastěji nenašli volného spoluhráče, a tak musel hráč s míčem
zvolit opět přihrávku dozadu. Mezitím se Olomouc stihla zorganizovat do bloku.
Od druhého poločasu, v době, kdy Sigma vedla díky
brance Nešpora, se soustředila hlavně na bránění a vycházela z bloku.
V této době bylo většinou za míčem všech 10 hráčů Sigmy, občasnou výjimku
tvořil Nešpor, později střídající Jakub Yunis, kteří zůstávali u středového
kruhu. Sigma přenechala Spartě
iniciativu a zatáhla se do rozestavení 4-4-2, popřípadě na hrotu zůstával
osamocený Yunis.
Na fotce je vidět mezera mezi útokem a zálohou. Martin
Frýdek s Guélorem Kangou jsou na půlce, v mezeře mezi nimi je šest
hráčů Sigmy a čtyři útočící hráči Sparty, bránění čtyřmi hráči Sigmy. Míč míří
na Šurala, ale brání ho Jemelka, který může při zisku míče bez problémů založit
útok přihrávkou na některého z nehlídaných záložníků Sigmy, která pak může
přejít do rychlého protiútoku.
Na špatně se vyvíjející situaci zareagoval Zdeněk Ščasný
v poločase, kdy vystřídal nevýrazného Michala Sáčka a nasadil Bogdana Vatajela, čímž se změnilo
rozestavení 4-4-2, Srdjan Plavšić se přesunul na pravý kraj zálohy. Vzhledem k dobrému dostupování hráči Olomouce si
ovšem Sparta nevěděla rady. Občasnou výjimkou byly Kangou vytvořené šance,
který byl ve 2. poločase hůře bráněn a naznačil, že je rozdílovým a klíčovým hráčem
letenských. Za zmínku stojí například přihrávka na Golgola Mebrahta (87.minuta),
či centr na Matěje Pulkraba (88.minuta).
Hra Sparty se ve druhém poločase zjednodušila. Hráči se
snažili dostat míč co nejrychleji na hrot, kam přišel v průběhu 2.
poločasu Pulkrab, ke konci zápasu i Mebrahtu. Skvěle hrající a kompaktní obrana
Olomouce ale žádnou výraznou šanci Spartě nepovolila. Na závěrečný tlak skvěle
reagoval olomoucký kouč Jílek stažením Plška, kterého nahradil Roman Polom.
Polom se postavil do obrany a rozšířil olomoucký val na pětičlenný.
Vysoké napadání zkoušel na Spartu i Liberec, ale neuspěl. Proč?
Liberec nastoupil v rozestavení 3-4-3, takže napadal Spartu vysoko, ale ve středu zálohy měl pouze 2 záložníky na 3 sparťanské, kteří hráče Slovanu snadno přečíslili. Navíc se vší úctou k libereckým stoperům, ti nedosahovali kvality Hubníka či Jemelky. Nutno dodat, že tam zaskakoval Milan Kerbr, pro kterého to byla na tomto postu premiéra. V druhém poločase Liberec změnil rozestavení a hra se více vyrovnala.
Těsné bránění tvůrců hry
Záložníci Hanáků si v prvním poločase přebírali a
dostupovali Guélora Kangu, od kterého se nehnuli na krok a otrávili mu zápas. Když
ke skvělému bránění přičteme časté fauly na gabonského záložníka, ke kterým se
hráči Olomouce uchylovali v krajních případech, máte položen základ
úspěchu. Faulování Kangy se ukazuje jako fungující taktika – zastavíte
rozvíjející se útok Pražanů, rozhodíte jej a vyvedete z míry. Kanga je se
45 fauly nejfaulovanějším hráčem v celé lize, jak ukazuje statistika na
oficiálních stránkách Fortuna Ligy. Často také nepochopitelné přestává hrát, když
je přesvědčen, že by se měl pískat faul a protiútoky z takových situací
nejsou ničím nezvyklým. Když vezmeme v potaz, že zákroky na něj se často
neodměňují žlutou kartou, hlavně v prvních poločasech je to velice účinná
taktika s minimálním rizikem.
Špatná komunikace a nedůraz
Potrestaného Stancia nahradil Sáček, který byl psán na
předzápasové soupisce jako krajní záložník v rozestavení 4-4-2. Většinou
však operoval ve středu zálohy. Josef Šural se často v tomto případě
zatahoval na pravý kraj zálohy. V těchto chvílích hrála Sparta
v jakémsi 4-2-3-1. Bylo to velice variabilní rozestavení, kde si hráči
často měnili pozice. Kdyby byli hráči sehraní a věděli o sobě, mohla by to být
velká zbraň, neboť by to činilo bránění soupeře obtížnějším. Jenomže
v podání Sparty to působí spíše zmatečně a hráči o sobě během utkání
v Olomouci často nevěděli a nedokázali si vyhovět.
Na fotce je vidět čtveřice sparťanů - Kanga, Frýdek, Sáček a Alex Chipciu hlídajíc
2 hráče Sigmy. Hráč Sigmy, který je
v držení míče, toho může využít a adresovat přihrávku dvěma neobsazeným
spoluhráčům.
I vlivem špatné komunikace docházelo k situacím, kdy
se hráč Olomouc zjevil sám na vápně Sparty neobsazen.
Také je nutné zmínit Costu, který špatnou komunikací se
stopery, a následně špatným zákrokem, založil několik akcí Sigmy.
Špatná komunikace a bránění standartních situací také
zapříčinily oba inkasované góly Sparty v posledních dvou zápasech.
Olomouc rozehrávala přímý kop, rozehrála jej nakrátko,
avšak hráči Sparty byli ve vlastním vápně a nechali trestuhodně volné hráče
Sigmy. David Houska situace využil a vystřelil. Jeho střelu ještě
před Nitou tečoval Nešpor.
V Plzni Sparta obdržela branku také ze standartní
situace, tentokrát se však jednalo o roh. Taktéž ovšem rozehraný nakrátko.
Následoval prohraný souboj Chipcia a gól Romana Procházky.
Obě branky byly smolné, neboť byly před sparťanským
brankářem tečovány a ten neměl šanci brance zabránit.
Špatná forma hráčů
Andrea Stramaccioni sestavu neustále obměňoval, což vedlo
k tomu, že se hráči nedostali do formy a
nemohli se sehrát. Zdeněk Ščasný je ovšem druhý extrém. Základní
jedenáctku prakticky nemění, jenom v případě zranění či karetních trestů.
Někteří hráči, například Šural či Plavšić, předvádí poslední týdny velmi špatné
výkony, kterými si říkají o posazení. U Šurala, jakožto kapitána je to ale
utopie. Nejde mu upřít snaha – bojuje, poctivě se vrací, ale kazí většinu
nadějných šancí. Ať už špatným
zakončením, nebo nekvalitní přihrávkou. Musím dodat, že byl povolán do
reprezentačního výběru, nad čímž kroutí hlavou většina sparťanů.
Když přicházel Srdjan Plavšić do Sparty, téměř okamžitě
si získal většinu sparťanských fanoušků. Nebál se jít do souboje jeden na
jednoho, bojoval. Přesto, že srbský záložník naznačil své kvality
v přátelských zápasech, Stramaccioni ho téměř nevyužíval. Situace se
změnila s nástupem Pavla Hapala, jehož později nahradil Zdeněk Ščasný. Oba
jej začali využívat, také k tomu přispělo zranění Tala Ben Chaima. Bohužel
poslední týdny Plavšiće nezastihly v nejlepším rozpoložení. Pro Spartu je
spíše přítěží, jelikož svými centry nedokáže najít spoluhráče a navíc kvůli
nepodařeným driblinkům nejednou odevzdá míč soupeři. Na lavičce čeká na jeho
místo Vatajelu (který ale taktéž svými výkony neukazuje, že by si je
zasloužil), nebo Eldar Civić, který ve Spartě téměř nenastupuje, na rozdíl od
bosenské reprezentace. Civić je spíše levý obránce, ale v případě, že
Sparta hraje 3-5-2 by byl pro Spartu mnohem platnější. V současné formě
Plavšiće by se mělo přemýšlet, jestli by nebyl platný i na kraji zálohy.
A jaký je tedy recept na Spartu?
Musíte:
1) napadat její rozehrávku
2) mít kvalitní stoperskou dvojici, která je schopná
vyhrát hlavičkové souboje
3) pokrýt Kangu a Stancia
4) využít standartní situace, které Sparta nebrání úplně
přesvědčivě.
Když k tomu přidáme hráče Sparty hrající ve špatné
formě, štěstí na správný odraz míče a nekvalitní finální fázi Sparty, je tento
recept úspěšný. Překazit by jej mohly pouze záblesky geniality u Kangy,
Stancia, či Tetteha.
Komentáře
Okomentovat